Historie podprsenky
Historie podprsenek
Od korzetu k podprsence
Když se řekne podprsenka, mnohému muži se vybaví lákavý obrázek sexy divy, jejíž ňadra jsou zahalena v erotickém krajkovém prádle. V dnešní době jsou podprsenky brány, kromě své funkce zdravotní, spíše jako módní estetický doplňek, který sice poprsí drží v těch správných pozicích, ale především dovoluje to nejdůležitější – dýchat. Tak tomu však nebylo vždy. Před několika sty let se totiž konal obrovský boom širokých, velrybími kostmi a dráty vyztužených krinolín. A ke krinolíně neodmyslitelně patřil i korzet, který nekompromisně svíral a stlačoval všechen svůj obsah – pas a hruď. První zmínky o těchto svěračích sahají až do 13. století. V touze po co nejštíhlejší figuře byly dámy ochotny nechat se sešněrovat až do neuvěřitelného obvodu 40 cm kolem pasu! Korzety byly vyztužovány například lepenkou, kůží, velrybími kosticemi, a dokonce i dřevem. Francouzské a anglické modely byly pak zdobeny milostnými a erotickými verši
"Ženy uzavírají své pasy ve vězení z velrybích kostic, zmenšují si poprsí do té míry, že brzy získávají smrdutý dech a otevírají dveře souchotinám." Těmito slovy se proti korzetům bouřili angličtí satirici. Samozřejmě ani lékaři nezůstali ve stínu a horlivě vysvětlovali, že se nošením korzetů stlačují žebra, hrudník a játra, brání se v dýchání a celé tělo se tak deformuje. Obrovská vlna nevole vůči korzetům se zvedla v Evropě od poloviny 18. století. Francouz Jacques Bonnaud o problematice šněrovaček napsal dílo Degradace lidské rasy skrze nošení korzetů z velrybích kostic. Detailně v něm popisuje, že nošení korzetů je prakticky proti přírodě, i proti zdravému rozumu, neboť se jím žena dobrovolně mrzačí. Krejčí se proti tomuto názoru odvolávali, že korzety naopak příznivě tvarují postavu a ženy, které je nenosí, jsou naopak "postav neohrabaných a nepěkných." Francouzská revoluce se ke korzetům postavila jasně odmítavě. Na demonstraci toho manželka jednoho z členů Direktoria, pana Talliena, v roce 1795 přišla na ples v Opeře v hedvábné tunice bez rukávů, ale především bez spodního prádla, což bylo na tehdejší poměry neobvyklé, ne-li nepřístupné.
To však ani zdaleka neznamenalo, že šněrovačkám odzvonilo. I přes nesčetná upozornění lékařů byly ženy i v devatenáctém století ochotny a schopny nechávat své půvaby sešněrovávat do neprodyšných korzetů. Pochopitelně došlo k mnoha inovacím, značné obliby se dostávalo drahým modelům falešných poprsí zhotovených z drátěných konstrukcí a celuloidu, někdy též z látky s kaučukovými kapsami. Byly to vlastně pramáti klasických push-up podprsenek, jak je známe v dnešní době. Lékaři se však nemínili vzdát a namísto neustálého kydání špíny na korzety se rozhodli jednat. Později přišli s tzv. reformním oděvem, jejž se snažil propagovat například lékař z Brooklynu William Dickinson. Onen oděv se sestával ze spodní košile a trikotu, kazajky, svrchního oděvu a paleta. Čili, jak si každý jistě představí, nic moc sexy. Ženy v něm vypadaly jako čevabčiči. My, dnešní dívky a ženy, proto můžeme blahořečit Mary Phels Jacobsové, vynálezkyni klasické podprsenky.
Vynález klasické podprsenky
Ke svému revolučnímu kousku oděvu se však tato dáma dostala zcela náhodně - zatoužila zajít na newyorský ples, ovšem bez překážejícího těžkého večerního korzetu. Spíchla tedy dva kapesníky a růžovou stuhu a hle, podprsenka byla na světě! Ze začátku podobné kousky šila i svým přítelkyním a roku 1914 svůj vynález nazvala Caresse Prosby (později Backless Brassiere) a nechala jej patentovat (letos tedy slaví devadesáté výročí).
Když poté prodala práva na výrobu podprsenek společnosti Warner Brothers, jejich popularita ještě více vzrostla a nosilo je čím dál tím větší procento žen. To znamenalo poslední sbohem a šáteček pro korzety. Tehdejší podprsenky působily sice esteticky a lahodily oku, avšak prsa příliš nepodepírala. Poválečným trendem sice byla ňadra lentilkových rozměrů, ale ženy tehdy nechtěly, aby jejich prsa vypadala jako dva máky na prkýnku. Roku 1925 začaly majitelky newyorkského krejčovského salonu Ida Rosenthalová a Enid Bissetová šít podprsenky, které podepíraly ňadra v přirozené pozici. To byl počátek firmy Maiden Form Brassiere, jež se během doby přejmenovala na MaidenForm. V roce 1935 společnost Warners Company zavedla i košíčky různých velikostí - A až D. Když se za tři roky objevil Du Pont nylon, používal se jako materiál pro výrobu těchto kousků prádla. V druhé světové válce však bylo nylonu potřeba na zcela jiné účely, a tak potřeby dam musely jít stranou. Po válce se však podprsenky ještě více rozšířily, vznikaly nové střihy a využívalo se více materiálů, jako je satén, krajka a podobně. A tak známe podprsenky i dnes.
Zdroj:http://podprsenky.com/historie
Komentáře
Přehled komentářů
Ráda bych to ještě doplnila článkem https://www.intimidea.cz/blog/historie-podprsenek-co-nosili-nasi-predkove/ :) Je to super shrnutí.
Historie
(Jana Straková, 30. 4. 2019 20:32)